Prolog

Ten příběh znal z knih. Mnohokrát četl o pocitech, které pociťuje kořist před smrtí. Věděl, že během několika minut zemře, ale nehodlal se vzdát. Dokud měl alespoň trochu síly, chtěl bojovat. V dálce zahlédl rodné město a v jeho nitru zahořela jiskra naděje. Bytost, jež ho pronásledovala byla rychlejší a silnější, než on. Kroky za ním utichly, nebo si to alespoň myslel. Běžel jak nejrychleji mohl. Zastavil se až v místě, kde hustota stromů ubírala na intenzitě, jen pár metrů od okraje lesa. Pokoušel se zklidnit svůj dech.

Před několika minutami byl svědkem toho, jak nestvůra, jež ho pronásledovala, zabila jeho přítelkyni. Několik metrů za sebou uslyšel zvuk praskajících větviček. Vyděšeně se otočil, ale ve tmě, která tu panovala nic a nikoho neviděl. Jediné, co mohl slyšet byl tlukot jeho vlastního srdce a klidný dech, který ho děsil snad ještě více, než tma kolem něho. Když udělal krok směrem z lesa, bytost ukrytá v černo černé tmě ho vtáhla zpět. Jeho křik nikdo nemohl slyšet.